Životopis

Narozena v Děčíně, v Československu 15. 5. 1946, dětství strávila v Praze, kde chodila do základní a středně vzdělávací školy ve Vršovicích a ve Strašnicích. Absolvovala filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze v oboru ruština a španělština (Prom. phil. 1969). Její diplomová práce Funkce jazykového opakování (na materiálech ruských a španělských dialogů) byla uznána za doktorskou a doktorát ze slovanské a obecné jazykovědy obdržela v r. 1970. Poté, co odmítla členství v komunistické straně, jí bylo zakázáno obhájit kandidátskou práci Ruské substantivní deriváty s emocionálními významy. Na protest odešla z Československa a žila nejprve v Kolíně nad Rýnem (1974-1976), potom emigrovala do USA. Za odchod z vlasti byla odsouzena k jeden a půlročnímu žaláři in absentia.

Bronislava Volková učila celkem na šesti univerzitách ve čtyřech jazycích ve třech zemích (např. Universität zu Köln, University of Virginia a Harvard University). Navíc hostovala na Moskevské univerzitě, na Univerzitě v Brémách, Mnichově, Bernu, Seville, Chicagu, Brown (Providence) a v Praze. Dva roky vedla výměnný studentský program CIEE v Praze. Od r. 1982 přednášela na Indiana University, Bloomington, na katedře slovanských jazyků a literatur, kde vedla třicet let český program. Řádná profesura jí byla udělena r. 1991.

Volková je autorkou mnoha článků a dvou rozsáhlých monografií z oblasti lingvistické a literární sémiotiky: Emotive Signs in Language (John Benjamins, Amsterdam, 1987) a A Feminist’s Semiotic Odyssey through Czech Literature (Edwin Mellen Press, New York, 1997). Od r. 1976 do r. 1992 vycházely její publikace na západě pod jménem „Volek“.

vpc1

Mezi hlavní sémiotická témata, o nichž pojednávala, patří struktura emotivních znaků a významů, rozdíl mezi emotivitou, expresivitou, intenzitou a hodnotovostí; typologie funkcí jazykového opakování v ruském a španělském dialogu, stupně a typologie emfáze v oblasti ruské, španělské a české syntaxe, sémiotická interpretace deminutiv, augmentativ a dalších substantivních derivátů v ruštině a češtině včetně jejich slovotvorných, lexikologických a kontextových aspektů.

rsz_vpc2

Její literárně sémiotická práce pojednává o otázkách vztahů mezi muži a ženami, zodpovědnosti, viny, nevinnosti, rasismu, nacionalismu, eurocentrismu, vztahu mezi privátní a veřejnou sférou, únikem a vizí, smrtí a jinými emotivními a hodnotovými pojmy a jejich sémiotickým vyjádřením v dílech významných českých spisovatelů jako Mácha, Kundera, Němcová, Čapek, Hašek, Vaculík, Hrabal, Havel a další. Další vývoj lingvistické teorie emotivity Volkové spočívá v práci s emotivními znaky v poezii, v níž charakterizuje poetiku jednotlivých autorů či básní prostřednictvím typologie a frekvence použitých emotivních znaků. Její sémiotická práce byla recenzována v řadě zemí a úryvky z ní byly přeloženy do ruštiny, němčiny a češtiny.

Kromě bohemistiky vyučovala na kurzech a vedla práce z nejrůznějších oborů, jako např. obecná jazykověda, slavistika, divadlo, srovnávací literatura, filozofie, historie, folklor, židovská studia, komunikace a kultura, sémiotika, kognitivní lingvistika a literární překlad.

vpc3