Ukázky poezie

Neprýštím ze země
jako voda
a nestmívám se
jako opona.
Mám duši ostříhanou
dohola.
mám slunce probdělé dny
a na očích mám šátek,
na ústech chvění.
Za setmění
soukám své motáky
do uší pěny.

Z Motáků do uší pěny, 1984.

Hoří
pohmožděná zápěstí domu
a zámky roztlučené
a železná postel.
Hodinářské nářadí
je rozmetáno v prach
a třísky Chippendalu
putují světem.
Praská
porculán a střípky skla
řežou do dlaně.
Veliký žlutý Míša se
nebezpečně houpe.
Povlaky planou na obloze jako krvavé měsíce.
Záclony vzlykají – nejsou k utišení.
A panenka Růženka, na kterou zapomněli,
polkla popel.

Z Domu v ohni, 1985

Vřes v nezletilých horách
zapomněl se líbat
a stárnoucí lucerny zhasily svůj sen
a stokrát
překročily tajně
hranice…
Když se rozednilo,
pláště se chvěly v chladu zmoklých cest
a zastavovaly chodce, aby se přeptaly
na směr.

Ze Vzduchu bez podpatků, 1987

Noc byla tmavá a cikády
bezpočtu hlaholily na poplach
tráva otevírala svá chřípí
dychtivě šustila o zem
a jenom vlaky
bez pasažérů se řítily cizím krajem
a pronikavými sirénami
ohlašovaly malost lidských skutků

Z Jisté nepřítomnosti, 1990

Trousím vteřiny do tří stran světa
čtvrtou vycházím na planinu
beze zbraně
bez vědomí

Ze Zranitelnosti země, 1992

Jsem ztichlý ohňostroj
jsem dveřmi roztržená struna
jsem meznost pohřbívání
jsem církev cizích nohou
jsem bázeň větrem poraněných stromů
jsem žízeň utopených
jsem zmrtvýchvstání panna
jsem horká lázeň krve
jsem žárem prasklý kmen
jsem hluchoněmou dlaní pohaněná hrana

Z Hluchoněmé dlaně, 1993

Chvěju se jako strom v zimním větru.
Sténám úpěnlivě a hořce v zapomnění snů,
ale potom náhle vracím se do těla
vždy znovu srdcem,
když už jsem nedoufala.
Zním v Bohu jako malá flétna
jako bůžek v čelistech tmy
a probouzím se svěží do přítomna.
Vyháním zlé duchy kteří
už dávno nevědomky ztratili svou moc.
Nořím se do dásní svých děr
abych z nich vyplula celá,
omytá jako pravdomluvná luna
v nocích divuplných sfér.

Z Proměn, 2000

Zraněný vítr doráží na zemdlený chrám
v zápase nevděčných stěn
o sen
o kmeny starých stromů
o zásah chvění
o zapomnění mezer
o zmrtvýchvstání domů
o vyplynutí z děr
dojedina.

Ze Vstupu do světla, 2002

Láska mi zmlkla
do ticha zbělela
už nehoří
a neběhá po horách
stomílovými
kroky
nehledá
studně k napájení koní
nečeká zvečera na vlak
ani
zrána na svítání
není už horlivá
ani
nevzývá bohy
a nečervená se rozpaky
nezelená se nadějemi.
Jen zkraje
dotýká se hodin…

Z Ze tmy zrozená, 2004